Shaba Al Kham-sa

Narozena : 14.1.2010

Výška : 63 cm

Váha : 33 kg

DKK :

DL:

Shabka se narodila také v chovatelské stanici Al Kham-sa v Boru u Nedvědice stejné mamce, jako Chinara, tedy Faizah Al Kham-sa a taťkovi Li-Huntrovi Ndiza, který byl do chovatelské stanice rovněž importován přímo z Jižní Afriky.

Faiza Al Kham-sa - Výborná

Narozena : 10.9.2003

DKK : 0/0

DK : 0/0

Plnochrupá, výška 61 cm

      


      

Li Huntra Ndiza - Bulharský junior šampion, Bulharský Grand šampion

Narozen : 15.8.2006 v Jižní Africe

Zemřel na torzi žaludku v lednu 2010.

DKK : 0/0

DLK : 0/0

plnochrupý, OCD ramenních kloubů negativní, výška 70 cm

Shabka má pohnutější osud než Chinara. Bohužel se chovatelka dostala do finančních a jiných potíží a Shabinka se svými 3-mi sourozenci skončila ve svých 5-ti týdnech v Brně u MVDr. Lucky Peckové, v hodně špatném stavu. Štěňata byla vyhublá, neočkovaná, nesocializovaná, ale díky Lucčiné péči se pomalu, ale jistě dostávala do lepší kondice, jak po fyzické, tak i psychické stránce. Tak to na úvod a jak jsme k ní vlastně přišli??

Od té doby co máme Chinaru, navštěvuji poměrně často diskuzi o rr, která je na webu www.celysvet.cz. Jednoho dne jsem na této diskuzi našla inzerát, že se prodají štěňata s PP z vrhu "S" z výše uvedené chovatelské stanice. Protože jsem věděla, že to jsou štěňata od Fiazy, tak jsem se rozhodla, že se na ně a Faizu, která byla do Brna převezena také, musím jet podívat. Domluvila jsem se s Petrem, skontaktovala paní Peckovou a jeli jsme. Peťa mě celou cestu přesvědčoval, že se jedeme "jen podívat". Jasně, já už v duchu věděla své, ale byla jsem zticha. V Brně jsem byla vysazena u Pecků doma a Peťa odjel ještě něco zařizovat po Brně. S Luckou jsme si hned padli do oka, protože i ona má dvě fenky z Al Kham-Sy Maru a Persinku, tak nás pojilo víc, než jsem si myslela a bylo o čem povídat. Samozřejmě byla do pokoje za náma puštěna štěnda a já se muchlovala s mimískama, koukala na ně jak se honí a povídali jsme si o chovatelce, mamce mimin Faize a pohnutém osudu štěňat, kterým hrozilo utracení. Štěňata se mezitím pěkně unavila a když se mi začala pod nohama štosovat do spacího chumlu, tak jsem si jednu fenečku vzala do náruče a ona mi v ní okamžitě usnula. Krásný pocit!! No a spala snad hodinu. Hned jsem věděla, že bude naše, jen byla otázka, jak přesvědčím Petra o tom, že si ji vezmeme. Samozřejmě  jsme přemýšleli o pořízení další fenečky rr, ale tak nějak jsme to podvědomě odkládali, protože jsme si to moc neuměli představit, co vše obnáší, mít dva psy, nebo spíš dvě feny a ještě další důvody....Když dojel Peťa za náma, tak se mu malá..to už jsem věděla, že se jmenuje Shaba..stěhovala přímo do náruče, kde pokračovala ve spokojeném spánku. Peťa sice nic neříkal, ale později se přiznal, že také věděl, že si ji vezmeme. Ale nedal na sobě nic znát!!

Takže z Brna jsme odjížděli s tím, že jsem Shabince dala pusu na čumáček a přála jí, aby se dostala k hodným pánečkům. Celou cestu z Brna mi to v hlavě vše šrotovalo a dost jsem přemýšlela, zda do toho jít, nebo ne. Po asi 70-ti ujetých kilometrech jsem to už nevydržela a prostě to na Petra vyklopila, že bych si ji hrozně chtěla vzít. No nebudu popisovat, co vše jsme rozebírali, ale nakonec jsme se domluvili, že to prostě bude náš narozeninový dárek. Já měla výročí a Peťa měl půl výročí, takže si uděláme radost, malým zrzavým dárečkem. Takže jsem celá šťastná psala Lucce sms, že si ji vezmeme.  Ještě náhoda tomu chtěla, že Petr u Pecků nechal brýle a protože jsme tehdy jeli z Brna k rodičům na Hanou, tak jsme se v neděli při zpáteční cestě stavovali opět u Pecků, kouknout na mimča a už na 100 % jsme potvrdili, že si Shabinku vezmeme. Znovu jsme se s ní pomuchlovali a s ještě těžším srdcem opouštěli. Skoro denně jsem si potom s Luckou psala a informovala se na to, jak se Shabince  vede.  No a další neděli, 28.3.2010, jsme si pro ni do Brna přijeli. Nevím, zda je to možné, ale když jsme přišli dovnitř a sedli do pokoje, tak Lucka říkala, že mě malá po našem odjezdu v neděli dost hledala. Takže pustila štěňata a Shaba se chvíli rouzkoukávala a potom okamžitě letěla ke mě. Prostě jsme si byli souzené a nevyměnili bychom ji za nic na světě!! Sice jsme obě naše rodiny museli přesvědčovat, že jsme se opravdu nezbláznili, když jsme si pořídili druhého pejska a po počátečních, odmítavých reakcích ji mají rádi, stejně jako Chinaru.

O údivech sousedů, že máme v bytě 3+1 dva velké psy a dvě kočky ani nemluvím.

Zrzečka nám vyplnila prázdný prostor, který tady zbyl po odchodu naší Lucky do USA. Je úžasný mazel, obrovký závislák na mě, miláček celé rodiny, ale také pěkná dračice, co se týká počtu zničených věcí v naší domácnosti. Má štěstí, že její klady převyšují nad zápory, takže jí většinou její lumpárny odpustíme.

Takže fotečky Shabky máme až z jejího prvního dne, kdy jsme ještě v Brně navštívili naše dobré známé a Shabku jim rovnou představili. Andrejce děkuji za krásné fotky, které nám ten den udělala.

Už jako 10-ti týdenní měla krásný kukuč!!

Náš úplně první pokus o výstavní postoj!! Nevím, jak to uměla už takto malá, když jí to nikdo neučil, ale v kruhu stojí krásně dodnes.

Tato fotečka hovoří za vše, že si ji prostě Peťa zamiloval na první pohled.

Tahle zrzečka, stejně jako Chiný nám opět změnila život, protože mít dva rr, je prostě lepší, jak mít jednoho!! Chinara po první dvou dnech, kdy hrála uraženou, zjistila, že to malé, čtyřnohé, zrzavé stvoření může sem tam venku vyválet, také je se s kým honit a doma je s kým si hrát. Myslím si, že brzy došla k závěru, že to asi nebude tak špatný, mít k sobě někoho s kým se dá blbnout a dneska bych řekla, že mají mezi sebou vztah jako matka s dcerou. Obě dvě jsou strašně hodné. Venku poslouchají, i když Shaba je na výcvik laxní....poslechne, ale jako pravý ridgeback, nad povelem chvíli přemýšlí, zda se jí vyplatí poslechnout. Shaba se hodně věcí naučila od Chinary a je s ní o polovinu míň práce, než bylo s výcvikem Chinary. Obě dvě jsou naprosto nekonfliktní a snesou se všemi fenkami co známe.

Bohužel si Shabka od mala nese sebou oslabenou imunitu a od toho se zřejmě odvíjí její problémy s kůží. Bojovali jsme celé léto, kdy jsme si mysleli, že je alergická na traviny, prodělala folikulitídu (zánět kůže), takže bylo zapotřebí přeléčení ATB, vracely se nám záněty v uších, ale pro nás nejhorším zážitkem byla její šílená alergická reakce po napití se z kaluže vody, která byla zřejmě kontaminována nějakými chemikáliemi. Tehdy jsme spolu byli na procházce a kdybych neměla u sebe mobil a nedojel pro nás do 5 minut Petr autem a do dalších 5 minut jsme ji nedostali k veterináři, tak nám asi umřela!!! Vypadala jako poštípaná tisíci vosami s kompletně oteklou a prokrvenou sliznicí, vysokou horečkou, prostě hrůza. Na veterině ležele 3/4 hodiny na stole na kapačkách, než nám ji doktor dovolil vzít si jí domů a to ani nevím, kolik léků do ní musel dát, aby zmírnil tu alergickou reakci. Od té  doby je nenechávám napít se ze žádné kaluže vody a většinou se snažím sledovat, aby ani nikde nic nejedli! Takže nevím, zda i tato otrava se neprojevila na jejím organismu a nadále nám přetrvávají kožní problémy a bohužel i nadále asi budou. Budeme se snažit je mírnit, aby jí zbytečně nestěžovaly život, ale alergie se bohužel už asi nikdy úplně nezbavíme! :(

 Nejhodnější, když obě spí......

Od malička také se Shabkou jezdíme, opět s rr-sportem, po coursingách a zkoušeli jsme i pidiagility, ale u coursingu jsme momentálně ve fázi, kdy neví, zda může na takovou vzálenost utéct od paničky, takže se spíše rozkoukává. Ale pokud ji pustíme za střapečkem společně s Chinarou, tak jako správná parťačka se nenechá zahanbit a tu věc, co před nima prchá pronásleduje také...viz. Sportovní aktivity

Se Shabkou jsme také začali jezdit po výstavách a naladěni prvotními úspěchy ve třídách štěňat a dorostu, zkoušíme štěstí momentálně ve třídě mladých, ale v té je už příliš velká konkurence....tak uvidíme.....více v sekci Výstavy 2011.

A tady jsou naše dvě nejmilejší zrzečky, jaké jsme si jen mohli přát.